Na území regionu  je doloženo osídlení už v  období pravěku. Mezi nejstarší nálezy lze zařadit čelist neandertálského dítěte ve štramberské jeskyni Šipka, kde se schovávali lidé již před 32 000 lety. Významným důkazem lidské přítomnosti je i  soška Landecké Venuše, stará 23 000 let. Na ostravském vrchu Landek bylo archeologicky prokázáno nejstarší užití černého uhlí člověkem. K  prvnímu slovanskému osídlení odkazují naleziště v  Chotěbuzi-Podoboře, kde bylo odkryto a restaurováno slovanské hradiště. Od 12. století do oblasti přicházeli noví obyvatelé v  rámci německé kolonizace. Územím vedla Jantarová stezka, spojující severní a jižní Evropu.

Nejvýznamnějšími středověkými městy byla především centra slezských knížectví, tedy Opava a  Těšín, mezi moravskými městy dominoval Nový Jičín. Zásadní význam pro rozvoj regionu měla industrializace, zahájená ve 2. polovině 18. století. V západní části se rozrůstal textilní a sklářský průmysl (Krnov, Vrbno pod Pradědem), na východě převládal těžební průmysl (Orlová, Karviná, Ostrava) a  na něj navazující provozy železáren, chemiček a strojíren. Většinu regionu  tvořila oblast někdejšího rakouského Slezska, která zaujímala části bývalých slezských knížectví Těšínského, Krnovského, Niského a Opavského a několika drobnějších panství. Menší část regionu pak leží na historickém území Markrabství moravského.