Krásný kostel se zoufalým osudem

Za vlády císaře Josefa II., tedy na konci 18. století, získaly Louky peníze na založení vlastní farnosti a postavení nového kostela. Tak vznikl dnešní, bohužel ke zkáze již předurčený, kostel.

Jde o nevelkou zděnou jednolodní stavbu se sedlovou střechou a čtyřbokou masivní věží. Jejím autorem byl pravděpodobně architekt Antonín Englisch z Opavy, který stavěl většinu kostelů v této době na Těšínsku. Loď kostela je zakončena širokým půlkruhovým kněžištěm. Na evangelijní straně se stále dá ještě nalézt sakristie a nad ní oratoř.

Původně měl kostel zdobnou fasádu, která korespondovala se stavebním stylem pozdního baroka s přicházejícími prvky klasicismu. Před rokem 1989 však byly štuky nahrazeny panelákovým šedým brizolitem. Zajímavý byl interiér kostela, který pocházel z 19. století a působil jednolitým dojmem. Na hlavním oltáři mohli věřící obdivovat umělecky hodnotný obraz Kristus na kříži od rakouského malíře Doeringera z roku 1808. Nad ním v lunetě na návštěvníky shlížela svatá Barbora. Na bočních oltářích byly umístěny obrazy svatého Josefa, Panny Marie a Jana Křtitele – díla těšínského malíře Klementa Lobra z roku 1848.

Kulturní památka se mění v ruinu

Kostel je poddolován a trhliny ve zdivu vypovídají o rozdílném sesedání terénu pod jeho základy. Svatobarborský kostelík, který svému účelu sloužil do roku 1995, kdy byl odsvěcen, a měnil majitele, je díky dlouhodobému neužívání ve zchátralém stavu. Vedle statických problémů je poničen i interiér a vitráže oken jsou rozbité. Dnes patří soukromé firmě, které se podařilo, aby byl vyjmut z fondu kulturních památek, a tak byl ponechán svému smutnému osudu.

Smutek a slza

Pro potřeby věřících byl o několik kilometrů dál vybudován nový kostel svaté Barbory projektovaný ve tvaru slzy architektem Ladislavem Mirtem. Vysvěcen byl v roce 2001. Architekt se rozhodl pro podobu slzy proto, aby vyjádřil smutek nad devastací krajiny, kterou poznamenala těžba černého uhlí, a lidská lhostejnost, mohli bychom dodat.